www.cpssu.org
Dnešní datum: 27. 04. 2017   Czech-Slovak Political Science Students' Union  
kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka

Analýzy a komentáře

Osobnosti
Politické ideologie
Volby a strany
Volby v ČR a SR

Archiv článků

E-knihovna
Linky
Satira


kulatý roh  CPSSUkulatý roh
AKTUALITY
Co je CPSSU?
Kdo je kdo v CPSSU
Kontakty

Archiv akcí
Soustředění CPSSU
CPSSU v médiích

Partneři CPSSU
Dokumenty CPSSU
Akademické spolky
Historie CPSSU

Komentáře

* Evropské čekání na Godota

Vydáno dne 08. 05. 2006 (3920 přečtení)

Od konce druhé světové války uplynulo 61 let, od jejího začátku to letos bude již 67 let. V rámci všeobecných oslav konce se trochu zapomíná na její začátek, respektive na to, co mu předcházelo. Přitom pro dnešní svět má toto období daleko větší důležitost a aktuálnost.

Celých šest let, od roku 1933 do roku 1939 přihlížel celý civilizovaný svět dosud nejhorší diktatuře, jakou kdy poznal západně od hranic ruské říše (ať se jmenovala jakkoliv). Přesto neudělal vůbec nic. Nereagoval na soustavné porušování mezinárodních dohod (především těch, které ukončily do té doby nejstrašnější konflikt v dějinách – první světovou válku), teror, který Hitler zavedl vůči vlastnímu obyvatelstvu, pálení knih, primitivní cenzuru nejen toho, co by mohlo být otevřeně proti režimu, ale i kultury jako takové, nemilosrdné potlačování jakéhokoliv názoru, který odporoval oficiální věrouce, první koncentrační tábory, okupaci některých sousedů Německa (Rakousko, Československo) a hrozby všem ostatním. Nikomu se nechtělo reagovat, protože v Německu měl každý západní stát své hospodářské zájmy, protože západní veřejnost byla naladěna bezvýhradně pacifisticky (a ve volbách je přece dobrý každý hlas), protože západní státy si neviděly na špičku nosu (proč by měla politická elita vést války kvůli nějakým vzdáleným zemím, o kterých toho nevěděla příliš ani ona, ani veřejnost), a také proto, že každý doufal, že problémy se právě jemu nakonec nějak vyhnou, že to odnese někdo jiný, čímž se vlk nažere a koza zůstane celá, popřípadě že onoho vlka někdo jiný zkrotí. Svět zkrátka čekal na Godota, který nepřišel…

Jenže ani jedna z těchto možností nenastala. Nakonec to odnesli všichni, stejně jako bylo potřeba spolupráce všech, aby byl vlk zkrocen. Navíc další šelma povstala z této války daleko silnější a na dalších 45 let se stala podobnou hrozbou civilizaci jako nacismus. Pokud bychom použili výrazů z teorie her, pro obě strany s výjimkou SSSR to byl výsledek na úrovni PROHRA – PROHRA. Přitom včasný zásah Západu v 30. letech mohl přinést výsledek VÝHRA – VÝHRA, alespoň relativně ve srovnání s tím, co následovalo. Neumřely by desetimilióny, ale „jen“ tisíce lidí, Německo mohlo zůstat nerozdělené a nebylo by v tak totálních ruinách, jako v roce 1945. Pokud bychom se chtěli obrátit na ekonomii, byli bychom svědky totálního selhání aktérů mezinárodních vztahů v péči o pozitivní externality (stabilita, mír, demokracie, řád) a likvidaci či alespoň omezování externalit negativních (tedy opaků pozitivních externalit). Ať tak či tak, všichni víme, že cena za mlčení nebo dokonce aktivní spolupráci při remilitarizaci Porýní, znovuvyzbrojování německé armády, obsazení Rakouska, Sudet a později zbytku Československa byla nesmírná. S pořádnou dávkou černého humoru by se dalo říci, že ona cena byla daleko vyšší než jen praktické popření tezí skalních zastánců realistické školy v mezinárodních vztazích, že morálka do této oblasti prostě nepatří. Představa, že je možné vyjít s nějakým režimem, který doma zavírá lidi do koncentračních táborů a podrobuje je masovému teroru, se přes svůj proklamovaný „realismus“ ukázala jako naprosto lichá.

Podobný pocit čekání na Godota jako v 30. letech můžeme mít i dnes. Na Írán prezidenta Ahmadínedžáda platí úplně stejné charakteristiky jako na Hitlerovo Německo 30. let pouze s tím rozdílem, že Írán zatím nikoho neokupuje. Přesto, že je jasné, že se Írán snaží vyrobit jadernou zbraň, se kterou by mohl zasáhnout i Evropu (včetně ČR), nikomu se nechce kousnout do kyselého jablka a přes odpor Ruska a Číny (které dobře vědí, že s Ahmadínedžádem je spojuje daleko víc než se západními demokraciemi) uskutečnit útok na íránská jaderná zařízení. Nemuselo by se samozřejmě jednat o invazi v „iráckém“ stylu, kdy by cílem bylo obsazení země. Stačil by jeden přesný útok, který by Ahmadínedžáda odkázal do patřičných mezí. Rusko a Čína by byly postaveny před hotovou věc a nepokoje rozzuřených fanatiků v arabském světě by za odvrácení jaderné hrozby určitě stály. To, že se podobného útoku neodváží Evropa je (bohužel) celkem očekávatelné. Ta politicky degeneruje od první světové války a její sestup je, zdá se, nezastavitelný. Alespoň v Evropské unii v současné podobě, která je z největší části tažená Německem a Francií. Z nich především druhý jmenovaný stát měl i během studené války vždy blízko k nejrůznějším diktaturám, které s ním sdílely nechuť ke Spojeným státům. Současný příklon Německa k autoritářskému Rusku bývalého důstojníka KGB nevěstí pro Evropu nic dobrého. Až do nynějška zde ale naštěstí byly USA, které nakonec vždy nějakým způsobem za Evropany vytáhly horké kaštany z ohně (za což se jim dostalo vždy stejného nevděku, vycházejícího z ohromného evropského komplexu méněcennosti).

Bohužel, i Spojené státy se zdají být ve vztahu k Íránu nečekaně nerozhodné. Především asi kvůli únavě z konfliktu v Iráku a nespolehlivosti evropských spojenců. Evropě tak hrozí, že ani její tradiční ochránce nyní nemusí udělat, co se od něj očekává. Zbývá tak poslední mocnost, která může úlohu onoho Godota sehrát – Izrael. Soudě podle tragikomické letargie západních států se potají právě na jeho zásah všichni spoléhají, stejně jako před víc jak 20 lety v případě jaderného reaktoru v Iráku. Nezbývá než doufat, že tento zásah přijde, a že to nebude pozdě. Jinak může nepoučitelné Evropa zažít další apokalypsu…


Tento článok vychádza v rámci projektu Komentáre CPSSU. V rámci tohto projektu vám ponúkame pohľad našich členov na aktuálne dianie doma a vo svete. Názory v tomto článku nemusia vyjadrovať stanovisko redakcie alebo iných členov CPSSU.


Celý článek | Autor: Vojtěch Meravý | Počet komentářů: 150 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

kulatý roh  Anketakulatý roh
Čo je podľa vás dôvodom negatívneho postoja mnohých Európanov voči Spojeným štátom Americkým?

Neznalosť americkej kultúry
6472 (6472 hl.)
Rozdiel v bohatstve
3603 (3603 hl.)
Americká zahraničná politika
5509 (5509 hl.)
Iný dôvod (napr. história)
3526 (3526 hl.)
Neexistuje racionálny dôvod
3979 (3979 hl.)

Celkem hlasovalo: 23089
  (Starší ankety)


kulatý roh  Novinkykulatý roh
18.03.2007: Diskusie k článkom na cpssu.org
Po dlhšom čase opäť umožňujeme našim čitateľom diskutovať o článkoch na cpssu.org. Bohužiaľ staršie komentáre boli odstránené v rámci technického riešenia odstránenia tzv. spamu z našich diskusií. Upozorňujeme tiež prispievateľov, že maximálna dĺžka komentára je 10 000 znakov.

19.12.2006: PF 2007
Redakcia cpssu.org praje všetkým čitateľom príjemné prežitie vianočných sviatkov a veľa úspechov v novom roku 2007.

Zhrnutie roku 2006 si môžete prečítať v komentári Petra Justa.

31.10.2006: Projekt Ekonomie pro politology pokračuje
V akademickom roku 2006/2007 pokračujeme s projektom CPSSU Ekonomie pro politology, ktorý je zameraný na prakticky orientovanú výuku ekonómie pre študentov politólogie, mezinárodnych vzťahov a príbuzných oborov. Viac informácií nájdete v článku Ekonomie pro politology.

Od 14. 12. 2006 sledujeme návštevnosť cpssu.org:

Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik