www.cpssu.org
Dnešní datum: 25. 11. 2017   Czech-Slovak Political Science Students' Union  
kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka

Analýzy a komentáře

Osobnosti
Politické ideologie
Volby a strany
Volby v ČR a SR

Archiv článků

E-knihovna
Linky
Satira


kulatý roh  CPSSUkulatý roh
AKTUALITY
Co je CPSSU?
Kdo je kdo v CPSSU
Kontakty

Archiv akcí
Soustředění CPSSU
CPSSU v médiích

Partneři CPSSU
Dokumenty CPSSU
Akademické spolky
Historie CPSSU

Volební a stranické systémy

* Proti přímé volbě prezidenta

Vydáno dne 00. 04. 2003 (7070 přečtení)

Ve svém krátkém článku bych ráda krátce shrnula argumenty, které mluví v neprospěch přímé volby prezidenta. Podle mého názoru převažují rizika plynoucí z přímé volby nad výhodami. Tím chci říct, že si uvědomuji i možný přínos přímé volby.

Většinou vycházíme z obecně příjmaného předpokladu, že téměř všichni lidé jsou schopni si vybrat tu pro ně skutečně nejlepší alternativu a tím pádem dokáže většina skutečně vyprodukovat svým rozhodnutím to nejlepší řešení. Jenže to je samo o sobě snadno zpochybnitelné. Jakákoli argumentace se stává zbytečnou, pokud je možno dosadit jediný axiom, že totiž občané-voliči vyberou nejlépe. Navíc pak může být jakýkoli argument odražen požadavkem na nejvyšší možnou míru participace občanů a tím pádem také při výběru hlavy státu.



Volby do parlamentu pokládám za diametrálně odlišné od voleb prezidenta. V parlamentních volbách je vždy, minimálně na celostátní úrovni, voleno více lidí. V případě prezidentských voleb není a ani nemůže být kampaň a výsledný výběr ani nijak lokálně ohraničen ani rozdělen mezi vícero vítězů. Prezident je jeden, znamená to tedy 100%ní úspěch.

Teď bych udělala ráda krátký historický exkurz. Ještě v létě 1998 byla na české politické scéně jediná politická strana razící myšlenku přímé participace voličů na výběru prezidenta a to byla Unie svobody. Později se přidávaly i ostatní parlamentní strany. Asi největší „přemet“ se v této otázce povedl občanským demokratům. Změnili názor v podstatě přes noc. O motivech se dá diskutovat. Tím nejpravděpodobnějším byly velké šance připisované jejich kandidátovi. U vládní koalice je to vysvětlitelné křehkou většinou v dolní komoře a celkem lákavou možností zříci se odpovědnosti.

To, co následovalo po vypršení mandátu Václava Havla, nebylo přece důsledkem způsobu výběru prezidenta. Problém je, nekonsistentní koalice nebyla schopna najít ve svých řadách kandidáta, na kterém by se shodla. Právě naopak, stali jsme se svědky, jak kandidáti koaličních stran kandidují proti sobě. To bychom ale potom chtěli, aby byla přímá volba prezidenta lékem na něco úplně jiného než je zvýšení legitimity prezidenta nebo posílení prvků „demokracie“. Navíc nebyli to jen politici sami, kdo měl problém najít někoho přijatelného. Problém byl podle mého názoru od počátku mnohem širší, politické špičky působí na voliče velmi nedůvěryhodně.

Přímá volba by tento problém zřejmě nejen že nevyřešila, jen by ho spíš potvrdila. Jestliže se totiž před třetí prezidentskou volbou objevil kandidát Karel Gott, nejednalo se o recesi bez myšlenky. Byl v tom jasný vzkaz: jestliže neposkytne hlavu státu politická sféra jako taková, může to skončit katastrofou, poskytne ji showbusiness. Pak ale musím zopakovat, že by prezidentská volba byla lékem na úplně jinou nemoc.

Posílení demokratických principů nebývá vždy ku prospěchu věci. O tom se právě v souvislosti s nelehkým výběrem vhodných prezidentských kandidátů přesvědčili sami sociální demokraté. Džin z lahve byl vypuštěn a stranické referendum skončilo v naprostém rozporu se zájmem samotné sociální demokracie. Nakonec musel vítězný kandidát nastoupit v barvách ČSSD alespoň do druhé volby. Nemám příliš ráda spekulace začínající slovem kdyby, přesto si každý sám zkusme představit, co by se asi stalo, kdyby se Miloš Zeman stal prezidentem. Sociální demokracie a především Špidlova vláda by se dostaly do v podstatě neřešitelné situace.

Mám ale obavy, že v případě, že by byl institut přímé volby prezidenta v ČR skutečně zaveden, podobné patové situace by se staly nedílnou součástí politické kultury. Potřeba stranického zázemí prezidentského kandidáta v kombinaci s nepříliš velkými pravomocemi prezidenta by vedly k tomu, že by se prezidentský úřad stal snem každé stranické dvojky. Takže nic pro politické důchodce. To by mělo ve svém důsledku devastující vliv nejen na stranický systém, ale obávám se, že i na politický systém jako celek.

Záleželo by na tom, zda by se prezidentem z vůle lidu stal představitel vládní či opoziční strany. Vládní straně by podle mě jistě neprospěl jeden vůdce v nějaké exekutivní funkci pod Hradem a druhý vůdce na Hradě. (ČSSD má „morálního“ vůdce až na Vysočině, a přesto se jejím XXXI. sjezdem neslo volání po jeho odkazu a těžké aroma becherovky) V případě, že by se prezidentem stal politik z opoziční strany, by se situace nijak nezjednodušila. Měl by svou legitimitu a pravděpodobně i jisté ambice ovlivňovat práci exekutivy. Buď by tedy komplikoval život vládě vzniklé na základě parlamentních voleb nebo by se stal pověstným generálem bez vojska. Mám pocit, že česká politická kultura má zakořeněn hluboko problém s vnitro koaliční komunikací, a komplikovat to ještě ambiciózním představitelem opozice na Hradě není nejlepší nápad.

Jinou věcí, která by mi dělala starosti v případě přímé volby prezidenta by byla samotná volební kampaň. U voleb do zastupitelských orgánů je kampaň buď do jisté míry ohraničena regionálně nebo si každá strana přece jen předem zjistí, na koho má působit, aby jí to přineslo úspěch. Ale u prezidentských voleb platí, a to bez ohledu na způsob volby, že vítěz bere vše. Aby tedy mohl vzít vše, musí působit na co největší spektrum potenciálních voličů. Následkem by byl nejspíš intenzivní populismus. Pro lepší představu jen připomenu, co se strhlo letos v únoru a to bylo „voličů“ jen 281. Člověk byl denně konfrontován v médiích s protiněmeckými a protikatolickými náladami hojně podporovanými nejen politiky, ale i ve velké míře novináři. A přitom se jedná o celkem primitivní způsob populismu stavící na relativně vysoké míře nacionalismu a ještě vyšší míře sekularizace. Raději si nechci představit, co by někteří ambiciózní politici byli schopni udělat kvůli 6 milionům voličů.

Působení médií samo o sobě pokládám za dost důležité. Jsou to média, kdo může „vyrobit“ kandidáta. Osobně si myslím, že se nejedná o žádné větrné mlýny. Poslední „sedmička“ na Nově vysílaná před třetí volbou prezidenta to jasně ukázala. Moderátorka Jana Bobošková tam nepokrytě propagovala kandidáta ODS Václava Klause s demagogií sobě vlastní. Vhodný výběr témat a patřičné řízení duelu Jan Zahradil versus Vladimír Špidla ukázal, kam až mohou některá média zajít. Pořad bezmála působil jako soudní tribunál svolaný k odsouzení Jana Sokola, ovšem bez přítomnosti souzeného. Podle mého názoru by bylo chybou podceňovat to, co již samotní novináři nazvali „telekracií“. Totiž možnost bez větších komplikací vytvořit nějakou paralelní realitu, přičemž oběť-divák se stane snadno manipulovatelný přídělem tendenčně podávaných informací vytržených ze širšího kontextu.

Podle mého názoru je přímá volba prezidenta v porovnání s riziky, které přináší zbytečná. Složení Poslanecké sněmovny díky poměrně vysoké míře proporcionality kopíruje celkem dobře českou společnost. A zjednodušeně řečeno, Senát do volby vnáší jisté méně tendenční stanovisko kvůli menší spjatosti s politickými stranami. Takže i prezident, kterého společně zvolí více méně odpovídá společnosti. Já osobně postrádám silnější pozici Senátu při parlamentní volbě prezidenta. Senát, který má přece jen blíže k aristokratickému principu vlády, je samozřejmě početně slabší než Poslanecká sněmovna. Ve třetím kole může být stanovisko Senátu převálcováno početní převahou Poslanecké sněmovny, jak se již stalo 28. února.

Na závěr tedy opakuji, že se poněkud obávám jednak populismu, který by klání o křeslo na Hradě bezpochyby přineslo. Mnohem více mě ale děsí, že díky nutnosti mít za sebou podporu nějaké politické strany, bude boj probíhat mezi stranickými dvojkami a důsledky jsem popsala výše. Je sice pravda, že nyní zastává úřad prezidenta také představitel opozice, ale jako přechod od vysoké politiky do důchodu.


Celý článek | Autor: Pavla Zetková | Počet komentářů: 79 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

kulatý roh  Anketakulatý roh
Čo je podľa vás dôvodom negatívneho postoja mnohých Európanov voči Spojeným štátom Americkým?

Neznalosť americkej kultúry
6874 (6874 hl.)
Rozdiel v bohatstve
3788 (3788 hl.)
Americká zahraničná politika
5672 (5672 hl.)
Iný dôvod (napr. história)
3651 (3651 hl.)
Neexistuje racionálny dôvod
4127 (4127 hl.)

Celkem hlasovalo: 24112
  (Starší ankety)


kulatý roh  Novinkykulatý roh
18.03.2007: Diskusie k článkom na cpssu.org
Po dlhšom čase opäť umožňujeme našim čitateľom diskutovať o článkoch na cpssu.org. Bohužiaľ staršie komentáre boli odstránené v rámci technického riešenia odstránenia tzv. spamu z našich diskusií. Upozorňujeme tiež prispievateľov, že maximálna dĺžka komentára je 10 000 znakov.

19.12.2006: PF 2007
Redakcia cpssu.org praje všetkým čitateľom príjemné prežitie vianočných sviatkov a veľa úspechov v novom roku 2007.

Zhrnutie roku 2006 si môžete prečítať v komentári Petra Justa.

31.10.2006: Projekt Ekonomie pro politology pokračuje
V akademickom roku 2006/2007 pokračujeme s projektom CPSSU Ekonomie pro politology, ktorý je zameraný na prakticky orientovanú výuku ekonómie pre študentov politólogie, mezinárodnych vzťahov a príbuzných oborov. Viac informácií nájdete v článku Ekonomie pro politology.

Od 14. 12. 2006 sledujeme návštevnosť cpssu.org:

Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik