www.cpssu.org
Dnešní datum: 23. 11. 2017   Czech-Slovak Political Science Students' Union  
kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka

Analýzy a komentáře

Osobnosti
Politické ideologie
Volby a strany
Volby v ČR a SR

Archiv článků

E-knihovna
Linky
Satira


kulatý roh  CPSSUkulatý roh
AKTUALITY
Co je CPSSU?
Kdo je kdo v CPSSU
Kontakty

Archiv akcí
Soustředění CPSSU
CPSSU v médiích

Partneři CPSSU
Dokumenty CPSSU
Akademické spolky
Historie CPSSU

Svet

* Proč “ANO” zásahu v Iráku

Vydáno dne 22. 03. 2003 (2122 přečtení)

Již několik hodin vysílají televizní stanice po celém světě záběry z bombardovaného Bagdádu. Původně se měl tento příspěvek zabývat tématem “zda a proč by Spojené státy měly provést útok na Irák“. Vzhledem k rychlému vývoji událostí se však musí podtitul pozměnit na „ co ospravedlňuje právě probíhající útok na Irák“.



Odpůrců zásahu je mnoho. Popravdě, ve většině demokratických i nedemokratických zemí, včetně oněch hlásících se do amerického tábora, jsou zastánci mírového řešení v drtivé většině. Na řadě míst probíhají silné protiválečné demonstrace a vedou se vášnivé, povětšinou silně protiamericky laděné diskuse. Jednání USA je označováno jako zlovolné amorální porušení základních mezinárodních principů, prezident Bush jako arogantní a prolhaný egoista, řídící se Machiavelliho heslem „lidem je nutno buď lichotit nebo je zničit“. Nelze popřít, že ze strany USA nebyly všechny podniknuté kroky zcela košer a zmíněné protiamerické výpady nemusí být v některých bodech vzdálené skutečnosti. Jde však o značně emotivní reakce, které by mohly apriorně znemožnit racionální nazírání na věc . Tyto kritické hlasy také sice plamenně odsuzují Bushův ďábelský plán, aniž by byli samy schopni navrhnout přijatelnější řešení krize.

Válka by měla být samozřejmě až tím posledním řešením, existuje však několik vážných důvodů, které v tomto případě vojenský zásah ospravedlňují.

1) Irák vlastní zbraně hromadného ničení

Odpůrci zásahu protiargumentují dvěma fakty. Zaprvé, nebyly předloženy stoprocentní důkazy, že Irák disponuje takovým zbrojním arzenálem. Zadruhé, existuje více států se stejně nebezpečným potenciálem, proti nimž ale USA nezasáhly.

V případě prvního tvrzení (pokud pomineme fakt, že nic na světě není stoprocentně jisté (ani to otcovství bohužel ne) by snad jen naivní dětina mohl uvěřit, že Saddám sám a potají do jedné zlikvidoval své milované chemické zbraně. Ano, ty chemické zbraně, které s takovou láskou vyvíjel celé roky a s potěšením si je vyzkoušel nejen ve válce se svým íránským nepřítelem, ale i na svém vlastním, byť etnicky jinakém obyvatelstvu a pravděpodobně i na amerických vojácích během Pouštní bouře. Zbrojní inspektoři sice přítomnost zbraní hromadného ničení nepotvrdili ani nevyvrátili, ale jen blázen by čekal, že inspektoři budou pozváni přímo na prohlídku tajného jaderného skladu a bude jim nabídnut i šálek kávy (se strychninem, nejlépe). Nebyl problém „uklidit“ parádní výzbroj do nenápadného, čistého a suchého úkrytu, bylo dost času i možností. Mohli bychom se domnívat, že Američané nejsou díky efektu 11. září schopni nezaujatého pohledu prostého emocí, že paranoidně vidí za každým sloupem teroristu, že jim toto nepravdivé tvrzení o zbraních slouží jen jako další vylhaný argument pro ospravedlnění útoku. Bylo by to možné, pokud by Saddám po dlouhém čase klamání a mlžení nepřiznal, že tyto zbraně vlastnil.

Pokud jde o druhý argument, je pravda, že například Indie nebo Izrael mají také, i přes silné protesty, v držení jaderné zbraně a měly by být proto stejně penalizovány. Ano, ale ani jedna z nich neprohlásila USA a západní svět za svého úhlavního nepřítele a nevyzvala k válce proti tomuto „zlu“. Cílem Saddámova vyzbrojování není obrana země, jde o ofenzivní plán.

Tento tyranský diktátor obětoval bez mrknutí oka statisíce životů obyvatel své vlastní země a není pochyb o tom, že by chladnokrevně použil všechny dostupné prostředky i k nenáviděným „cizákům“. Pokud se odpůrci útoku zaštiťují případnými ztrátami na nevinném civilním obyvatelstvu, je opravdu nutné vzpomenout tyto Saddámovi oběti, které nebyly nijak a ničím chráněny. Navíc jak nyní víme, Američané útočí výhradně na strategické a vojenské cíle a snaží se co nejvíce ochránit civilní obyvatelstvo.

2) Ekonomika a ropa

Kritici zásahu se ohánějí tvrzením, že američtí národohospodářové vítají válku jako prostředek ozdravění churavějící ekonomiky. Jde o velice povrchní tezi, neopírající se o reálná fakta. Válka samozřejmě přináší jistá pozitiva, ale znamená ohromný nárůst výdajů ze státní kasy, státního dluhu a dalšími negativními jevy, ekonomové ji nechápou jako přínos a dobro, ale spíše neštěstí. ( viz článek ekonoma Pavla Kohouta v MF Dnes z 10.3.2003)

Pokud jde o údajnou snahu USA získat touto cestou přístup k nezměrným zásobám irácké ropy, je nutné konstatovat dva hlavní fakty. I když zásah dopadne podle plánu, převzetí ropného průmyslu do amerických rukou není vůbec jisté. USA nemají ve zvyku znárodňovat dobytá území, to se potvrdilo i v Kuvajtu. Tam i po válce v Zálivu zůstalo vše v kuvajtských rukou a americké ropné firmy neměly z americké pomoci žádný velký prospěch. Dále, pokud se jako jeden z hlavních motivů útoku cituje právě ekonomický zájem USA, neměl by se ze hry vynechat ani blok demokratické protiválečné opozice v čele s Francií. Tím, kdo má doopravdy velice silné ekonomické vazby na Irák, není USA, ale Francie a Rusko. Jelikož tyto dva státy poskytly přímo Husajnovi mnohamiliardové úvěry, mají oprávněné obavy, že v případě nastolení nové, Američany dosazené vlády nebudou tyto dluhy uznány a ony tak přijdou o všechno. Navíc jejich společnosti TotalFinaElf a Lukoil mají mnohamiliardové smlouvy s Irákem, které nemohly být zatím vzhledem k sankcím OSN parafovány, ale pokud bude současný režim odstraněn, padne tím i naděje na jejich naplnění. Americký zásah kazí Francii a Rusku dobré obchody, tudíž jsou jejich protiválečné postoje velmi logické a pochopitelné. Američané naopak zaplatí za tuto akci značné finanční prostředky, odhady jdou do stovek miliard dolarů, přičemž nemá žádnou záruku jejich návratu.

3) Mezinárodní společenství

Americký zásah prý narušuje mezinárodní stabilitu a podkopává důvěryhodnost OSN. Je zbytečné dohadovat se o tom, zda USA svým krokem porušila platné mezinárodní právo či nikoli, protože ve většině sporných případů existují různé interpretace a není možné se dobrat jednoznačného výkladu. Jestliže hovoříme o postoji OSN, jde o podobně problematickou oblast. Rezoluce 687 (duben 1991) a 1441 (listopad 2002) zcela jasně nařizují odzbrojení Iráku. Bohužel to, jak bude postupováno v případě nesplnění této podmínky, je formulováno vágně a nejednoznačně. Podle některých je tato rezoluce, pro níž hlasovaly i největší odpůrce zásahu Francie a Rusko, dostatečným legitimizačním nástrojem zásahu. Pro jiné je útok bez přímého mandátu OSN je nejen porušením mezinárodního práva, ale i napadením této organizace, oslabujícím její identitu a podstatu.

Jistě, OSN je touto krizí velmi oslabena. Viníkem ovšem nejsou Spojené státy, je to samotná OSN. Ukázala jako pomalá, neefektivní, málo výkonná, neschopná dohodnout se na přijatelném řešení ani u tak urgentního a závažného problému, jakým irácká krize dozajista je. Její rezoluce a nařízení Saddám 12 let očividně a s úsměvem porušoval, docházelo k jasnému porušování sankcí, v roce 1998 dokonce vyhnal zbrojní inspektory, odmítal spolupracovat na řešení konfliktu. OSN pravděpodobně příliš nezajímalo, že na iráckém území dochází k opakovanému a hromadnému porušování lidských práv, nezajímala se hrůzné aktivity tohoto diktátorského režimu, flagrantnímu nedodržování jejích nařízení. Spíše než obviňování USA z oslabování Světového společenství by tato krize měla spíše nastolit otázku reformy OSN. Problém Iráku poněkud evokuje úlohu předchůdkyně OSN, Společnosti národů v Mandžuské krizi na počátku 30. let 20.století. SN vyslala do Japonci anekovaného Mandžuska vyšetřovací komisi až po několika měsících. Lyttonova komise se podrobila zdržovací taktice Japonců a až po roce od incidentu v Mukdenu předložila závěrečnou zprávu, v níž se postavila proti japonskému držení Mandžuska. Japonsko vystoupilo ze SN a Mandžukuo si samozřejmě nadále podrželo, ovšem pro SN tato událost znamenala její konec.

Pokud něco zapříčiňuje oslabení morálního kreditu OSN, je viníkem především ona sama. Liknavost, zdlouhavost, neochota se angažovat v určitých oblastech, nedostatek a neúčinnost donucovacích prostředků. Hrozba silou je v některých případech naprosto nezbytná, ovšem pohrůžka má význam jen tehdy, pokud jsem schopen a ochoten ji naplnit. Jestliže se pohrůžkami plýtvá a používají se, aniž by byly naplněny, stávají se jen zdrojem smíchu či pohrdání inkriminovaného objektu. Nezakročení proti Saddámovi by znamenalo nejen pokračující tyranizování vlastních obyvatel a vysmívání se Světovému společenství, ale především nepřetržitý silný zdroj nebezpečí. Pokud by odpůrci války přišli s nějakým rozumným a proveditelným návrhem řešení, bylo by to bývalo jen skvělé a celý civilizovaný svět by se byl zaradoval. Bohužel k tomuto nedošlo a zásah byl jediným možným řešením, jak zlu neustupovat, ale bojovat proti němu.

Pokud jde o pozici ČR, nemůžeme tvrdit, že se nás tato věc netýká. V prvé řadě jsme lidé, většina z nás má určité morální a humanistické cítění, takže nám nemůže být tak zcela jedno, co se děje jiným lidem, i když jsou od nás tisíce kilometrů daleko. Navíc žijeme ve zcela globalizovaném světě, kde vše souvisí se vším a jedna věc záleží na druhé. Naše republika by se měla každopádně zcela jednoznačně vyslovit svůj názor, protože její vyčkávací postoj a snaha neurazit ani jednu ze stran ve smyslu „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“ je opravdu tím nejhorším řešením. Je jen v našem zájmu, konečně přestat se švejkovstvím, oficiálně zaujmout jasné stanovisko, pevně si za ním stát a nést za něj i odpovědnost. Příště budeme třeba potřebovat pomoci i my.


Celý článek | Autor: Lada Šušlíková | Počet komentářů: 30 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

kulatý roh  Anketakulatý roh
Čo je podľa vás dôvodom negatívneho postoja mnohých Európanov voči Spojeným štátom Americkým?

Neznalosť americkej kultúry
6873 (6873 hl.)
Rozdiel v bohatstve
3785 (3785 hl.)
Americká zahraničná politika
5672 (5672 hl.)
Iný dôvod (napr. história)
3650 (3650 hl.)
Neexistuje racionálny dôvod
4126 (4126 hl.)

Celkem hlasovalo: 24106
  (Starší ankety)


kulatý roh  Novinkykulatý roh
18.03.2007: Diskusie k článkom na cpssu.org
Po dlhšom čase opäť umožňujeme našim čitateľom diskutovať o článkoch na cpssu.org. Bohužiaľ staršie komentáre boli odstránené v rámci technického riešenia odstránenia tzv. spamu z našich diskusií. Upozorňujeme tiež prispievateľov, že maximálna dĺžka komentára je 10 000 znakov.

19.12.2006: PF 2007
Redakcia cpssu.org praje všetkým čitateľom príjemné prežitie vianočných sviatkov a veľa úspechov v novom roku 2007.

Zhrnutie roku 2006 si môžete prečítať v komentári Petra Justa.

31.10.2006: Projekt Ekonomie pro politology pokračuje
V akademickom roku 2006/2007 pokračujeme s projektom CPSSU Ekonomie pro politology, ktorý je zameraný na prakticky orientovanú výuku ekonómie pre študentov politólogie, mezinárodnych vzťahov a príbuzných oborov. Viac informácií nájdete v článku Ekonomie pro politology.

Od 14. 12. 2006 sledujeme návštevnosť cpssu.org:

Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik