V říjnu roku 2005 se rozhodla Evropská unie zahájit přístupové rozhovory s Tureckem. Představa tureckého členství má své vášnivé příznivce i odpůrce.

Probíhající volba tureckého prezidenta má pouze jednoho kandidáta.

Jazyk patrí medzi základné charakteristiky národných štátov súčasnosti. Nie je len spôsobom komunikácie, ale tiež súčasťou národnej identity. Platí to najmä v štátoch, ktoré nie sú založené na ľuďoch rovnakého pôvodu a tradícií, teda na kultúrnom národe. Tu sa jazyk stáva dôležitým symbolom národnej identity politického národa.

Rozšíření Evropské unie je jednou z hlavních událostí počátku roku 2007.
Co to pro Evropu znamená? A jak ho vidí Bulhaři a Rumuni?

Konec každého roku je v každé oblasti našeho života ve znamení bilancování dosažených výsledků a představování výhledů do budoucna, do roku nadcházejícího...

„Činy, nikoli slova“, tak zní nejnovější evropský požadavek (formulovaný skrze finská ústa) na Turecko. Tedy země, jejíž přístup k EU byl, je a ještě bezesporu bude leckde diskutovaným tématem. Nejen proto, že toto po desetiletích přešlapování zahájilo přístupová jednání, které se již nyní, po více než roce (a současně pár dní před summitem v Bruselu) opět značně problematizují.

Ve dnech 28-29. listopadu 2006 se v Rize sešli představitelé členských a partnerských zemí NATO, aby zde diskutovali jeho budoucnost.

Minulý týždeň sa uskutočnili kongresy najsilnejších pravicových strán na oboch brehoch rieky Moravy. Priniesli mnoho paralel, na druhej strane sa však vo viacerých veciach odlišovali.

Siedmeho novembra 2006 sme boli svedkami ďalšieho volebného “super utorka” v USA. Voliči v 36 štátoch rozhodovali svojimi hlasmi nielen o budúcom zložení Kongresu, ale aj o množstve lokálnych referend a v neposlednom rade o poste guvernéra v 4 štátoch.

Duch nepřátelství zavládl na obou stranách Kavkazu. Zatčení několika Ruských důstojníků za špionáž a piklení proti vládě ve Tbilisi následovala ostrá reakce té silnější strany konfliktu.

Nepokoje v uliciach, zábery policajných ťažkoodencov či fotografie zbitých demonštrantov sa nám spravidla spájajú s krajinami, kde demokracia ešte nie je štandardom. Dnes tieto veci vidíme v Maďarsku, v členskom štáte Európskej únie.

Letošní volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byly sledovány s velkým napětím. Preference hlavních rivalů ODS a ČSSD se postupem času pomalu přibližovaly až na rozdíl statistické chyby, předvolební kampaň byla velmi emotivní, ve své konečné fázi už málo věcná a přecházející spíše do osobní roviny. Zveřejnění výsledků však na celkovém politickém napětí nic nezměnilo. Naopak. Patová situace způsobila, že předvolební emoce nejen že neodpadly, ale v některých případech ještě o něco posílily.

V české kotlině došlo v poslední době k několika incidentům, které vyvolaly velkou pozornost. Co má ale společného fackování Davida Ratha, policejní zásah vůči Kateřině Jacques nebo zbití Jiřího Dolejše? Snahu z těchto akcí politicky těžit a vydávat je mediálně za něco jiného, než ve skutečnosti jsou. Zvláště, když se dějí v době předvolební.

Aneb stručný popis postupu mezinárodní snahy pomoci palestinskému obyvatelstvu při odmítání spolupráce s jeho demokraticky zvolenou vládu.

Od konce druhé světové války uplynulo 61 let, od jejího začátku to letos bude již 67 let. V rámci všeobecných oslav konce se trochu zapomíná na její začátek, respektive na to, co mu předcházelo. Přitom pro dnešní svět má toto období daleko větší důležitost a aktuálnost.