Dvojí tvář Vojtěcha Filipa

Autor: Ondřej Roztomilý, Téma: CPSSU, Vydáno dne: 24. 05. 2006

Druhým – a bezesporu nejzajímavějším – politikem, který se přijetím pozvání Česko-slovenské unie studentů politických věd (CPSSU) zapojil do jí pořádaného předvolebního cyklu "Politici bez kamer", byl Vojtěch Filip.

Devadesátiminutová diskuse konaná 4. 5. 2006 na půdě jinonického areálu Univerzity Karlovy byla pro necelou stovku studentů (zejména politologie a mezinárodních vztahů, ale i teritoriálních studií či dalších oborů) bezesporu přínosná nejen po stránce studijní. Seznámení se s výsečí názorů lídra třetí nejsilnější politické strany v ČR určenou pro členy akademické obce muselo před volbami do Poslanecké sněmovny zaujmout i nerozhodnuté voliče z jejich řad.

Původní plán CPSSU počítal s rozdělením diskuse na tři tematické bloky – vnitropolitický, zahraničněpolitický a poslední, týkající se vyrovnání KSČM s vlastní minulostí. Dělení však, zejména kvůli bouřlivým reakcím studentů a jejich zájmu o třetí téma, dodrženo nebylo a první oddíl tak plynule přešel do třetího, čehož pan předseda Filip na závěr celé prudké diskuse jako (dle vlastních slov) "zahraničně politický expert KSČM… a… odborník na evropskou Ústavu" jemně zalitoval.

Hned v úvodu – při diskusi o některých aspektech předvolebního programu KSČM – Vojtěch Filip dostál pověsti skvělého řečníka a obratného diskutéra, i když auditorium neocenilo některé návyky zažité zřejmě ze stranických sjezdů a předvolebních mítinků. Nejvíce rušivá byla páně Filipova tendence demonstrovat obecné teze na konkrétních případech formou historek. Jen bouře nesouhlasného šepotu tak řečníkovi odpovídaly kupř. na ne příliš poutavý příběh o problémech rybářské obce ve vsi nedaleko Třeboně, kterým chtěl tento demonstrovat výhody obecního vlastnictví ve snaze rehabilitovat jej a postavit naroveň vlastnictví soukromému. Naprosté většině auditoria přitom přímá souvislost mezi oběma tématy viditelně chyběla. Celkově ovšem Filip důsledně obhajoval legitimní krajně levicovou pozici silné solidarity a solidárnosti stejně jako velkého státního přerozdělování, přestože sporné body mnohdy elegantně obešel přeskočením k novému tématu. Z projednaných tezí stojí za zmínění jeho kritika nastavení investičních pobídek, které příliš spoléhá na zahraniční investice. Ačkoli KSČM již déle neodmítá zahraniční kapitál, dle slov svého předsedy by ráda prosadila akcentování a podporu blíže neurčených domácích společností. Studenty politologie také bezesporu zaujalo, že i KSČM patří do bloku stran požadujících posílení, resp. zavedení prvků přímé demokracie.

Po vymezování se vůči "pravicové demontáži sociálního státu ze strany ČSSD" se však diskuse dostala k mnohem pozoruhodnější částí. Přestože v jejím závěru Vojtěch Filip několikrát zopakoval, že KSČM chce působit výlučně v rámci demokratického státu, (odpovědi na otázku, zda takto smýšlí i všichni její členové a stranický elektorát, se ovšem viditelně vyhnul) jeho dech beroucí názory jen poukázaly na rozdílné vnímání slova "demokracie" ze strany studentů a řečníka. Ten kupříkladu za svobodné volby označil ty konané v 50. letech. Zároveň pan předseda tuto dobu zřejmě ještě v době diskuse považoval za bezmála idylickou, neboť dle jeho názoru se 50. léta vyznačovala neexistencí opozice v systému. Nikoli však proto (jak by si leckdo mohl myslet), že by snad byla systematicky potírána a rozprašována, ale z toho důvodu, že v Československu nebyla potřeba veřejně manifestovat (de facto neexistující) nespokojenost s režimem. Více než hrůzostrašně proto vyznělo (zřejmě nechtěně dvojsmyslné) tvrzení zdůrazňující demokratičnost KSČM a její proklamovanou závislost na voličích, a sice že komunisté se poučili z volební prohry na počátku 90. let a tudíž již v budoucnu nehodlají zopakovat stejné chyby.

Přestože je možné názory současného místopředsedy PSP ČR interpretovat mnoha způsoby, spíše než co jiného potvrdily několik domněnek. I přes proklamativní předvolební kampaň KSČM utvrzující občany, že strana "má řešení" téměř všech našich současných problémů (a sice řešení "jiné"), KSČM neprošla dostatečně hlubokou reflexí totalitních dob a co do nastavení hodnot a žebříčku priorit se od bývalé KSČ neliší dost natolik, aby nemusela být nadále považována za ne- či dokonce antisystémovou stranu. Její vedení si zároveň velmi dobře uvědomuje váhu a množství protestních a proti-systémových hlasů a není ochotno se jich vzdát. Proto v dohledné době nezmění poměrně nečitelný způsob sebe-prezentace zahrnující jak představování krajně levicových (a legitimních) hesel, tak radikální vyřvávání implicitně zahrnující (řečeno jen s velmi malou mírou nadsázky) touhu po krvi všech odlišných demokratů. Cílem KSČM proto v dohledné době není a nebude účast na vládě (vedoucí logicky ke ztrátě podpory ze strany nespokojenců), ale co největší zastoupení v opozičních lavicích. To by jí umožnilo prosazovat své plány právě bez váhy kříže vládní odpovědnosti na bedrech výměnou za podporu vládních návrhů (nejlépe již předem s KSČM konzultovaných, a proto její politice přizpůsobených), což by vedlo k dalšímu nárůstu jejích preferencí. Dopadnou-li tyto volby v ČR podle zatím se potvrzujícího trendu, naroste v PSP ČR počet komunistických poslanců blokujících vytvoření pevné nekomunistické většiny a vize slabých vlád, které v okleštěném parlamentu závisí na silných komunistech se více přiblíží realitě.

Nerozhodnutí voliči ze studentských řad proto mohou být vděčni jak ČPSSU, tak Vojtěchu Filipovi, kvůli přijetí pozvánky. I poznání, že dvouhlavá maska skrývá tlamu šelmy, obohatí.

Tváre Vojtěcha Filipa
Tváre Vojtěcha Filipa (foto: Pavol Minárik)