Frekventovaný prostor aneb posun „slušné alternativy“ doleva

Autor: Pavla Zetková, Téma: Komentáře, Vydáno dne: 25. 04. 2006

Za šestnáct let více či méně hektického vývoje podoby českého stranického systému došlo k několika významným změnám, tou asi nejdůležitější bylo vytvoření jeho dvoupólového schématu – ČSSD na pomyslné levici a na pomyslné pravici ODS. Ačkoli zastávám názor, že popis politického prostoru nelze takto trestuhodným způsobem zjednodušit a zdeformovat, přidržme se pro tentokrát tohoto v omezené míře všeobecně srozumitelného rozlišení.

Problematičtější už je to, co tyto dva póly obklopuje. Nechci se zde zabývat KSČM – především proto, že si myslím, že její pozice vůči „blízké“ ČSSD je velmi komplikovaná a důvody, proč má ČSSD na jedné straně zájem o „odhnusnění“ KSČM a na straně druhé o její částečné udržení ve „skanzenu“, jsou na samostatný komentář. Stejně tak se nechci zabývat stálicí našich vládních koalic, KDU-ČSL. Celý tento prostor je, alespoň pokud hovoříme o voličských preferencích, již téměř neprodyšně uzavřen a šance, že se v následujícím desetiletí objeví nová křesťanská strana nebo strana, která bude schopna nahradit ODS nebo ČSSD, je mizivá.

A pak je tu jeden prostor, který vykazuje oproti zbytku stranického spektra značnou nestabilitu – prostor na pravici, řeklo by se lidově „vedle ODS“. V případě ODS lze totiž s trochou nadsázky hovořit o určitém druhu prokletí – nedokáže být atraktivní pro občany vyznávající hodnoty, která sociologové označují jako libertariánské. Tím se otevírá velmi zajímavý prostor pro její alternativu, pro stranu, kterou sice bude volit občan subjektivně vyznávající pravicové hodnoty, na ODS mu nicméně nevyhovuje „styl“. Signál pro voliče lze shrnout do jednoduchého vzkazu – jsme jiní než ODS. Přirozeně dochází k vymezování se i vůči zbytku stranického spektra, ale v daleko omezenější míře. Na tento vzkaz slyší již od roku 1992 něco mezi 6 – 10% voličů. Strana v této pozici sice zpočátku těží ze své jinakosti, pak ovšem dojde k vyčerpání a časem se ukáže, že ani ona není prosta hašteření a skandálů - a je nahrazena další stranou.

Zdá se, že po letošních volbách dojde k posunu a to ve chvíli, kdy Unie svobody odpovídající naznačené pozici zmizí nenávratně z houfu parlamentních stran. Z logiky věci se jako její náhradník co do role ve stranickém systému nabízí Strana zelených. Jenže to, co jsem popsala výše, se vztahovalo na politickou stranu deklarující sama sebe jako pravicová (skutečnost jako taková může být samozřejmě jiná) a její život tak trochu vedle a tak trochu ve stínu ODS byl jednou ze základních definic. Strana zelených již do tohoto schématu zapadat nebude. Přinejmenším lze konstatovat, že už nejde o primární vymezování se proti ODS, ale i vůči ČSSD. Jinými slovy, „slušnější“ libertariánská alternativa se posunula na střed. Otázkou je, zda to není jediné, čím se od Unie svobody a Občanské demokratické aliance liší.

Co to bude znamenat pro stranický systém jako celek? Michal Klíma soudí, že „nová štika“ může ovlivnit ostatní strany, především tím, že se budou muset, budou-li si chtít své voliče udržet, přizpůsobit jejímu „slušnějšímu“ a otevřenějšímu stylu. Tak optimistická bych nebyla a to ze dvou základních důvodů. Za prvé, otevřenost a slušnost Strany zelených, tak jak je v této chvíli vnímána veřejností, je zatím spíše výsledek efektní mediální politiky Martin Bursíka, než léty a fungováním prověřený fakt. Zatím prostě neměla příležitost a hlavně moc dělat a následně tutlat skandály. Druhým důvodem pro nedostatek mého optimismu je nedůvěra v trvání „zeleného obratu“. Jak vyplývá z toho, co jsem napsala výše, voliče prvoplánově neláká program akcentující ekologické hodnoty. Daleko více je láká právě výše naznačená naděje, že „tihle budou třeba jiní“.

Pokud by blížící se úspěch zelených byl skutečným obratem populace k ekologickým hodnotám, dala by se předpokládat stabilizace Strany zelených v českém stranickém systému. Obávám se však, že Martin Bursík jen chytře našel způsob, aby to byli právě zelení, kdo bude nástupcem vyčerpané a dost zprofanovanou Unii svobody v její pozici malé „jiné“ strany na pravém středu.

Zajímavý bude i dopad na podobu stranického systému jako celku. Dá se totiž předpokládat, že stejně jako v Německu kdysi FDP i čeští lidovci přijdou o svou pozici „pantové“ strany, univerzálního koaličního partnera na středu spektra. Vzhledem k tomu, že už obě velké strany o lidovcích jako koaličním partnerovi vědí své, není vyloučeno, že se lidovcům stane něco, co již ani nepamatují, zůstanou mimo exekutivu. Otázkou samozřejmě je, na jak dlouho. Životnost stran nabízejících nový politický „styl“ je dvě až tři volební období.


Tento článok vychádza v rámci projektu Komentáre CPSSU. V rámci tohto projektu vám ponúkame pohľad našich členov na aktuálne dianie doma a vo svete. Názory v tomto článku nemusia vyjadrovať stanovisko redakcie alebo iných členov CPSSU.