Ženy ve vládách: 3. díl – Slovenská republika

Autor: Petr Just, Téma: Osobnosti, Vydáno dne: 12. 11. 2004

První členkou slovenské republikové vlády a vůbec první ženou slovenské národnosti v exekutivě na území Československa byla Mária Sedláková (*1922). Původně pracovala jako redaktorka a posléze i šéfredaktorka deníku Pravda, později byla ředitelkou vydavatelství Práce. Do politiky vstoupila v roce 1950 jako náměstkyně pověřence SNR pro obchod, v roce 1957 byla jmenována pověřenkyní pro obchod a tuto funkci zastávala až do roku 1968. V lednu 1969 se stala slovenskou ministryní práce a sociálních věcí. Ve funkci však vydržela jen do dubna 1970, kdy ji vystřídal Dezider Kroscány. Poté až do roku 1986 – stejně jako v případě České republiky – ženy ve vládě nebyly. Po volbách v roce 1986 přišla na post ministryně zdravotnictví MUDr. Eva Tökölyová (*1939), zubní lékařka a v letech 1985 až 1986 ředitelka Fakultní nemocnice s poliklinikou v Bratislavě – Ružinově. Při sloučení ministerstev práce a sociálních věcí a zdravotnictví do jednoho resortu (o němž jsem se zmínil v předchozím díle) měla větší štěstí než její česká kolegyně. Do čela sloučeného ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí byla v dubnu 1988 jmenována právě ona. V říjnu 1988 ji však vystřídal ve funkci Anton Molnár. Další žena přišla do vlády až po převratu.

V prosinci 1989 byla do funkce ministryně kontroly jmenována JUDr. Mária Kolaříková, CSc. (*????), absolventka nejenom Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, ale i Vysoké školy ekonomické. Po absolutoriu pracovala nejprve jako právnička podniku Priemstav Bratislava. V letech 1968 až 1989 uplatňovala kombinaci práva a ekonomie v Ústavu hospodářského práva při Státní arbitráži ČSSR, kde byla zaměstnána jako vědecký pracovník. Místo ministryně, do kterého ji vynesla revoluce, zastávala jen dočasně. O měsíc později 11.1.1990 se funkce ujal řádný ministr Silvester Minarovič. Na ministerstvu však zůstala v pozici náměstkyně ministra, v letech 1993 až 1994 a opětovně od roku 1999 do současnosti je členkou Legislativní rady vlády SR. Od roku 1994 je společnicí v soukromé advokátní kanceláři, kde se zabývá obchodním a hospodářským právem, náhradou škod, privatizací a právem kolektivního investování. Od jejího odchodu z ministerské funkce nezasedala ve vládě národního porozumění žádná žena, stejný stav pokračoval i po jmenování slovenské vlády po volbách v roce 1990.

Změna přišla na jaře 1991. Premiéra Vladimíra Mečiara (HZDS) střídá ve funkci Ján Čarnogurský (KDH) a přivádí do vlády (zatím) jednu ministryni. Resort práce a sociálních věcí přebírá PhDr. Helena Woleková, CSc. (*17.1.1946), místopředsedkyně Občianskej demokratickej únie (ODÚ = přetransfromovaná VPN po odtržení HZDS). Původně vystudovaná socioložka působila od roku 1968 v Československém výzkumném ústavu práce a sociálního rozvoje a posléze od roku 1983 v Ústavu technologie a racionalizace. V roce 1990 se stala náměstkyní federálního ministra práce a sociálních věcí, odkud odešla v roce 1991 po svém jmenování do slovenské vlády. Od roku 1993 pracuje v třetím sektoru jako koordinátorka projektů nadace S.P.A.C.E - Centra pre analýzu sociálnej politiky, jako mluvčí Grémia tretieho sektora a externí konzultantka UNICEF. V roce 1994 si odběhla zpět na ministerstvo a stala se poradkyní ministra práce a sociálních věcí Moravčíkovy dočasné vlády Júliuse Brocka (KDH).

Poté, co v únoru 1992 odstoupil ze zdravotních důvodů ministr obchodu a cestovního ruchu Jozef Chren, nastoupila na jeho místo Ing. Jana Kotová (*6.2.1951), která cestovnímu ruchu zasvětila téměř celý svůj profesní život. Po absolvování Vysoké školy ekonomické nastoupila do státního ústavu urbanismu a územního plánování, kde měla na starosti výzkum lokalit pro cestovní ruch. Od roku 1975 pracovala v Čedoku ve správě zahraničního cestovního ruchu v Praze, poté od roku 1978 na obchodním oddělení v Paříži. Po návratu do Prahy pracovala v Čedoku jako vedoucí oddělení pasivního cestovního ruchu SSSR. V listopadu 1982 nastoupila do cestovní kanceláře Slovakoturist jako vedoucí obchodní referentka, odkud v roce 1984 přešla do vydavatelství Obzor. Zaměstnankyní Ministerstva obchodu a cestovního ruchu SR byla od května 1990, nejprve jako ředitelka odboru rozvoje cestovního ruchu a od července 1991 jako náměstkyně ministra zodpovědná za oblast cestovního ruchu. Byla členkou VPN, později Občianskej demokratickej únie (ODÚ).

Intenzivnější účast žen ve slovenských kabinetech nastala v období 1992 až 2002, kdy se ve vládách vystřídalo osm žen, z toho tři dokonce opakovaně. Do křesla ministryně práce a sociálních věcí usedla po volbách v roce 1992 Mgr. Oľga Keltošová (*27.2.1943), později nechvalně proslulá především svým vystupováním během noční schůze NR SR z 3. na 4.11.1994. Původně vystudovaná novinářka pracovala nejprve ve studentských časopisech Echo bratislavských vysokoškolákov a Študent. Poté, co byly po roce 1968 zakázány pracovala jako překladatelka a autorka knih, povídek a rozhlasových her pro děti. Po roce 1989 vstoupila do obnovené Demokratické strany (DS) a byla její mluvčí, v prvních svobodných volbách pak byla zvolena do SNR a stala se místopředsedkyní parlamentu. Pro rozpory uvnitř strany se vzdala funkce místopředsedkyně SNR, později byla z DS vyloučena a zůstala jako nezařazená poslankyně. Záhy nato vstoupila do HZDS, stala se tajemnicí strany a dostala se poprvé do vlády. Premiér Mečiar na své věrné nezapomíná a funkci ministryně práce a sociálních věcí ji svěřil i ve své vládě ustavené po předčasných volbách v prosinci 1994. Vládu opustila osm měsíců před koncem funkčního období v únoru 1998. Byla jmenována velvyslankyní Slovenska při OSN a na ministerstvu ji nahradil tehdejší státní tajemník a blízký spolupracovník Vladimíra Mečiara, místopředseda HZDS Vojtech Tkáč. Keltošové působení v diplomacii však bylo krátké. Ve volbách v roce 1998 získála mandát v NR SR a post velvyslankyně opustila (s realistickým vědomím, že nová vláda by ji stejně pravděpodobně odvolala). Když místopředseda HZDS Vojtech Tkáč opustil krátce po volbách v roce 2002 HZDS a založil Ľudovú úniu (ĽÚ), Keltošová – v té době Tkáčova poslanecká asistentka – odešla s ním. Stala se místopředsedkyní ĽÚ a neúspěšně kandidovala do Evropského parlamentu. Po prohraných volbách společně s Tkáčem ĽÚ opustila.

Další ženou, která stála po boku premiéra Mečiara, je prof.JUDr. Katarína Tóthová, DrSc. (*6.2.1940), absolventka práv na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Od ukončení studií až do svého vstupu do politiky pracovala jako vysokoškolská pedagožka na své alma mater, po revoluci to dotáhla až na vedoucí katedry správního a ekologického práva. Je autorkou či spoluautorkou několika právnických učebnic. Po roce 1989 byla mimo jiné členkou Legislativní komise Ministerstva vnitra SR a místopředsedkyní Slovenské právnické společnosti. V roce 1991 vstoupila do nově vzniklého HZDS a v červnu 1992 po vítězných volbách usedla do křesla slovenské ministryně spravedlnosti. Z titulu této funkce byla i předsedkyní Legislativní rady vlády SR a místopředsedkyní Legislativní rady ČSFR. Po vyjádření nedůvěry Mečiarově vládě v březnu 1994 zůstala poslankyní, společně s Mečiarem se ale do vlády vrátila po volbách na podzim téhož roku – tentokrát už jako místopředsedkyně vlády pro legislativu a mediální politiku. Na rozdíl od Keltošové zůstala Tóthová věrná Mečiarovi až doposud. Po volbách v roce 2002 se sice nedostala do parlamentu, za svoji loajalitu však byla na předním místě náhradníků v případě, že by se nějaký mandát HZDS uprázdnil v průběhu funkčního období. Poprvé se dostala do NR SR jako náhradnice za poslance Gabriela Karlina (HZDS), když pobýval ve vazbě. Po odchodu dvou poslanců HZDS do Evropského parlamentu získala jeden z uvolněných mandátů.

Do Mečiarovy vlády v letech 1992 až 1994 se v průběhu funkčního období dostala ještě MUDr. Irena Belohorská (*13.3.1948), absolventka medicíny na Univerzitě Komenského v Bratislave. Poté, co ministr zdravotnictví Viliam Soboňa v listopadu 1993 rezignoval, převzala řízení ministerstva právě ona. Jako lékařka pracovala nejen na Slovensku, ale v letech 1983 až 1986 i v Tunisku. Do politiky vstoupila v roce 1992, kdy se krátce před rozpadem federace stala poslankyní Sněmovny národů Federálního shromáždění za HZDS. V roce 1993 se stala vedoucí úřadu nově vytvořeného slovenského ministerstva obrany a v této funkci setrvala až do jmenování ministryní zdravotnictví. Protože ale Mečiarově vládě byla v březnu 1994 vyslovena nedůvěra, v čele resortu tak stála pouhé čtyři měsíce. Nadále však byla poslankyní a v parlamentu se později dočkala i vrcholu své politické kariéry. Nejprve byla zvolena jako delegátka za NR SR do Konventu o budoucnosti Evropské unie, v červnu 2004 byla zvolena poslankyní Evropského parlamentu. Rovněž byla členkou delegace NR SR v Parlamentním shromáždění Rady Evropy a Severoatlantickém shromádění.

Po vyjádření nedůvěry Mečiarově vládě opozicí a odpadlíky od HZDS a SNS v březnu 1994 byl novým premiérem jmenován Jozef Moravčík (DÚ). Do svého kabinetu, který měl mandát omezen do předčasných voleb na podzim roku 1994, pozval jednu ženu. Vicepremiérkou pro ekonomiku se stala Ing. Brigita Schmögnerová, CSc. (*17.11.1947). Absolvovala Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě a zůstala tam jako odborná asistentka na katedře ekonomicko-matematických metod. Navíc postgraduálně studovala matematickou statistiku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Studijně pobývala v Athénách a ve Washingtonu. Před rokem 1989 pracovala v Ekonomické ústavu Slovenské akademie věd. V letech 1990 až 1992 pracovala jako poradkyně místopředsedy vlády SR pro ekonomiku, aby v roce 1994 po pádu vlády Vladimíra Mečiara tuto funkci sama zastávala. Po volbách v roce 1994 se stala poslankyní za SDĽ, od roku 1995 byla i místopředsedkyní strany pro ekonomickou a sociální politiku. Na jaře 1998 byla v jednom z kol nominována na slovenskou prezidentku, nedostala však dostatečný počet hlasů. Po volbách v roce 1998 byla ustavena široká vláda, do níž se vrátila i SDĽ a Schmögnerové připadl post ministryně financí. Postupem času se však dostávala do křížku se svojí mateřskou stranou a zejména s novým šéfem Pavlem Koncošem, který reprezentoval krajně levicové křídlo SDĽ. Kritizovali ji, že byla málo levicová a požadovali její odvolání. Premiér Dzurinda však odmítl Schmögnerovou odvolat, ta sama koncem ledna 2002 odstoupila z ministerské funkce a odešla z SDĽ. Její schopnosti však využila OSN a byla jmenována výkonnou ředitelkou Hospodářské komise OSN pro Evropu (v hierarchii OSN jde o post na úrovni náměstka generálního tajemníka OSN), na začátku roku 2004 byla nominována na druhé funkční období.

Rekordní počet žen – čtyři – byl ve vládě Vladimíra Mečiara v letech 1994 až 1998. Kromě Oľgy Keltošové a Kataríny Tóthové zasedly v kabinetu další dvě. Ministryní školství a vědy byla po celé funkční období PhDr. Eva Slavkovská, CSc. (*17.7.1942) z menší koaliční Slovenskej národnej strany (SNS). Absolventka oborů historie a slovenský jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě působila od roku 1964 jako učitelka postupně na základní škole, na učilišti a na střední ekonomické škole. Zároveň pracovala jako samostatná vědecká pracovnice v Historickém ústavu Slovenské akademie věd, kde obhájila kandidátskou práci. V roce 1990 vstoupila do SNS, stala se členkou předsednictva a od roku 1994 byla 1. místopředsedkyní strany. Během krize v SNS a odštěpení křídla vedeného bývalým šéfem národniarov Jánem Slotou odešla do nově založené PSNS a stala se místopředsedkyní strany. V této funkci působí doposud a to i přes to, že od té doby se okolo SNS a jejích různých odnoží proběhlo několik zvratů. Slavkovská se k probíhajícím záležitostem nevyjadřuje.

Čtvrtá žena přišla do vlády v průběhu funkčního období. Po odstoupení ministra zahraničních věcí Pavla Hamžíka v červnu 1997 byla na jeho místo nominována tehdejší vedoucí Úřadu Ministerstva zahraničních věcí SR a bývalá vedoucí Úřadu vlády SR Ing. Zdenka Kramplová (*7.8.1957). Původně vystudovaná zemědělská inženýrka pracovala až do roku 1992 jako odborná redaktorka ve vydavatelství Příroda, psala a překládala odborné články a publikace. S Mečiarem začala spolupracovat po volbách v roce 1992, kdy se stala jeho poradkyní. V letech 1994 až 1997 šéfovala Úřadu vlády SR, od ledna do června 1997 pracovala ve stejné funkci na ministerstvu zahraničí až do svého jmenování ministryní. Po volbách v roce 1998, kdy vláda ještě formálně byla u moci, ale z výsledků voleb již bylo jasné, že příští kabinet bude složen z jiných stran, byla narychlo jmenována velvyslankyní v Kanadě a ministrem se stal Jozef Kalman. Z postu velvyslankyně ji nová vláda Mikuláše Dzurindy odvolala ještě před tím, než stihla předat pověřovací listiny. Kramplová se však odmítla vrátit a i s rodinou požádala v Kanadě o politický azyl.

Dzurindova vláda široké koalice nastoupila koncem října 1998 a v její sestavě byly dvě ženy. Jednak výše zmiňovaná Brigita Schmögnerová a jednak Ing. Mária Machová, CSc. (*19.2.1953) v pozici ministryně pro správu a privatizaci národního majetku. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě se specializací na ekonomickou teorii, absolvovala studijní pobyty na univerzitách v České republice, Polsku a ve Velké Británii. Od roku 1977 pracovala jako odborná asistentka na Fakultě služeb a cestovního ruchu, později Ekonomické fakultě Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici. V letech 1994 až 1998 byla vedoucí analytického oddělení a výkonnou ředitelkou HC and CS Bratislava, zasedala v dozorčích radách Západoslovenských tehelní Pezinok, JCP Štúrovo a Harvardského rastového investičného fondu. Krátce byla ředitelkou a předsedkyní představenstva Carpatia Consulta Hypotéka Banská Bystrica. Po skončení mandátu ministryně, na který ji nominovala Schusterova SOP, byla jmenována do čela Daňového ředitelství v Banskej Bystrici a působí na Univerzite Mateja Bela.

V průběhu funkčního období Dzurindovu vládu doplnila ještě doc.Ing. Mária Kadlečíková, CSc. (*6.4.1948). V květnu 2001 vystřídala ve funkci vicepremiéra pro evropskou integraci Pavla Hamžíka (SOP). Svůj profesní život věnovala oblasti zemědělství. Vystudovala střední zemědělskou školu a Slovenskou zemědělskou univerzitu v Nitře. Na vysoké škole pak zůstala i jako vědecko-pedagogická pracovnice, postupně zde obhájila kandidátskou a habilitační práci a v roce 1985 se stala prorektorkou. Po roce 1990 působila jako hostující přednášející na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu, USA, a po návratu vstoupila do „agrodiplomacie“. V letech 1993 až 1997 zastupovala Slovensko při Organizaci OSN pro potravinářství a zemědělství (FAO), byla místopředsedkyní 28. konference FAO (1995), členkou finančního výboru (1995-1997) a místopředsedkyní zemědělského výboru (1997-1999). V roce 1998 vstoupila do nově založené Strany občianského porozumenia (SOP) Rudofa Schustera a na podzim byla zvolena poslankyní NR SR, od května 2001 do října 2002 byla vicepremiérkou. V současnosti je členkou vědeckých rad několika slovenských univerzit, publikuje odborné texty, přednáší a je i nadále aktivní na poli FAO.

Od posledních voleb v roce 2002 ženy ve slovenské vládě chybí.