Proč má mít Evropská unie Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku?

Autor: Vladislav Šimák, Téma: Evropská unie, Vydáno dne: 11. 05. 2003

Stále rostoucí počet států v Evropě se zapojuje do spolupráce v rámci Evropské unii na poli ekonomiky a v justičních otázkách. Ale tato spolupráce je logicky doplněna další kapitolou. Již v sedmdesátých letech, dvacet let od zahájení ekonomické kooperace se vyvinula „Evropská politická spolupráce“ - neformální výměna názorů ministrů zahraničních věcí, ale jak vidno z citátu amerického ministra zahraničí nešlo o nic víc. Přelom, alespoň ve formální rovině, nastal v roce 1992 v Maastrichtské smlouvě konstituující druhý pilíř Evropské unie – Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP). Uvedení do praxe je však těžší. Dnes můžeme při zběžném pohledu vidět problémy, ale i úspěchy SZBP. Na ně se zaměřím a připomenu i další body v obhajobě rozvoje SZBP.

„Jaké telefonní číslo má Evropa?“ ptá se slovy Henry Kissingera

Odpůrci rozvíjení druhého pilíře EU upozorňují na možnost strhnutí k politice vyhovující pouze některým státům. To lze ale odmítnout tím, že stále platí jednomyslnost rozhodování v Radě ministrů. I kdyby nastal posun k hlasování kvalifikovanou většinou stále by muselo dojít ke kompromisu mezi zeměmi bránícími atlantické vazby a evropocentristickými státy. Tento kompromis by zaručil důležité vazby s USA a dobrou pozici Evropských států. Ovšem Evropské státy by musely věnovat více financí na obranu a vzdát se dogmatických a neflexibilních postojů. Jistě, různé státy mají různé preferenční vztahy s různými státy, ale dříve měly tyto státy také nezávislé celní politiky. Jejich ekonomické i jiné zájmy by šlo přiblížit, kdyby EU převzala vždy ty z nejpropracovanějších vztahů, například vztah Francie s frankofonní Afrikou a vztahy Británie se zeměmi Commonwealthu ,…

Význam SZBP tkví i ve společné spolupráci zemí EU s „blízkým zahraničím“. Mohu zde připomenout dialog EU se zeměmi na jižním pobřeží Středozemního moře, která může napomoci zdárnému vývoji těchto států. Ostatně lze pochybovat zda v budoucnu plánovaná zóna volného obchodu vznikne při rozdílné zahraniční politice členských států EU. V této souvislosti lze i připomenou strategickou důležitost při závislosti Evropy na ropě a zemním plynu. Například Itálie závisí ze ¾ ve výrobě elektrické energie na ropě a zemním plynu z Alžírska. Pro nás je bližší téma je spolupráce EU a států bývalého Sovětského svazu, do které můžeme přinést díky naším zkušenostem a znalostem nové prvky.

Nelze zapomenout i na humanitární aspekt zahraniční politiky. EU je jedním z největších dárců v humanitární oblasti, například v Kongu nebo Afganistanu. Efektivita těchto akcí je větší pokud jde o spolupráci a ekonomické rozdělení úkolů mezi participující státy.

V dnešní době je problémem mezinárodní terorismus se kterým se nemohou vypořádat jednotlivé státy, ale musí spolupracovat a pro to by byla SZBP ideálním polem. A ne pouze ve výměně informací, ale také posílením solidarity a společných akcí při případném napadení.

Jedním z prvků tvořící SZBP v bezpečnostní oblasti jsou takzvané Petersberské úkoly. Tyto úkoly nemají nic společného se soupeřením některých států EU s USA. Jejich cílem jsou vojenské operace zahrnující udržování míru v neklidných regionech a humanitární akce. K tomu účelu má unie vyčleněno 60 tisíc vojáků, flotilu lodí a letku bojových letadel i policisty. Důležitým prvkem je, že tato vojenská spolupráce nepopírá roli NATO, naopak využívá plánovací prostředky Severoatlantické aliance. Naopak i nečlenská země EU Norsko má v těchto jednotkách své zástupce. Takové operace již běží a EU má na starosti mezinárodní policii v Bosně a Hercegovině bojující proti organizovanému zločinu a výcvik místní policie. Také monitoring dodržování mírové dohody v Makedonii a připravované převzetí bosenských stabilizačních sil NATO SFOR nemůže žádný odpůrce společných akcí EU označit za protiamerické nebo nesmyslné úkoly. Kdyby tyto síly existovaly již před 10 lety nemuselo by dojít k mnoha neštěstím v bývalé Jugoslávii.

Problematičtěji se ale jeví iniciativa 4 zemí – Německa, Francie, Belgie a Lucemburska na obranou alianci mimo NATO. Jednalo by se o zbytečné duplování struktur a bude lepší, když EU bude tvořit alespoň do určité míry jednotný blok v rámci NATO a transatlantické spolupráce. Ne na základě rivality, ale jako společné zabezpečení prostoru na severní polokouli USA a Evropou. Ostatně ani rozšířené NATO již není tou vojenskou organizací jakou bývalo. Neutrálním státům EU je možné v tomto případě garantovat zachování jejich postavení.

Jsem si vědom současné situace, při které lze zapomenout na kladné stránky SZBP a nebo tuto politiku naopak nekriticky zdůrazňovat jako výraz vzdoru proti USA. Krajní postoje ve většině případů ničemu nepomohly a reálný život ukáže důležitost kompromisu, ve kterém, jak věřím bude místo pro SZBP v rámci spolupráce Evropy s USA.